Nikoliv ochránci čsl. státní hranice, ale popřevratové vlády jsou HROBAŘI naší země
Země česká ve své kotlině je skutečně magickým územím.
Je v ní možné téměř vše. Od konce druhé světové války je příkladem toho, jak je možné některými jejími lidmi pružně přispívat ke změně našich dějin a předávat v danou dobu poplatné, historicky neobjektivní a maximálně zkreslené zkušenosti novým generacím.
Je to příliš smutné a varující.
V nesčetném množství koutů naší republiky, od Prahy počínaje a pohraničními lokalitami konče, se nachází celá řada pomníčků, na kterých jsou jména těch, kteří při ochraně československé suverenity a státních hranic padli, abychom my po nich mohli, jako lidé, dnes žít.
Avšak v současných letech magická síla >skoro českých< sdělovacích médií, a nejen jich, nám přináší řadu >důvěryhodných< svědectví o tom, jak pětačtyřicetileté poválečné období zanechalo >zrůdné pozůstatky< na naší drahé české zemi a jeho lidu… Místo rudoarmějců a svobodovců se prioritně připomínají váleční osvoboditelé pattonovy americké armády. Hrdinské činy bývalých pohraničníků spolu s dětmi říčanského gymnázia a zastřeleným řidičem jejich výletního autobusu, zajatých jako rukojmí ozbrojenými únosci při pokusu násilného přechodu naší státní hranice, se dnes zatracují a různí >také právníci< se pokoušejí před naší veřejností ospravedlňovat právě tyto násilníky a kriminálníky jako odhodlané bojovníky za >svobodu a demokracii< u nás. Dnes tu jejich smrtí DRUHÝCH vydobytou >svobodu a demokracii< naši občané vidí a cítí. A nejde jen o statisícové fronty nezaměstnaných.
A nejsou to skutečně jen konce světových válek, ale jsou to věci daleko prostší a bezprostřednější, se kterými toto magické území pěkně cvičí. Naše země prožívá >skvělou současnost prvobytně pospolné, primitivní tržní až "utrhlé" české společnosti< a s hrdostí modro-černo-zelených se s jistotou vrací k opicím.
Podaří se nám to zastavit VČAS..??!!
Dr. Jaroslav Horák
Naši uživatelé
Tyto stránky jsou pro každého z Vás, kteří víte, že se nemáte proč bát nás bývalých ochránců čsl. státní hranice, kteří jsme chránili zájmy pracujících v Československu, nedotknutelnost naší čsl. státní hranice a v souladu se Základní listinou práv a svobod a plně v souladu s Ústavou ČSSR plnili náročné a čestné úkoly při ochraně vnitřních i vnějších zájmů lidově-demokratického zřízení země.
Stránky jsou pro každého z Vás, kteří víte, že jste se po připraveném společenském a politickém převratu v naší zemi v listopadu 1989 nepodíleli na nehorázném rozkradení, rozprodání a celkové devastaci našeho národního bohatství, pro Vás, kteří jednoznačně odsuzujete zánik mnohých sociálně právních jistot našich občanů, jimiž mj. byly práva i povinnosti pracovat každým zdravým občanem v aktivním pracovním věku, právo na bezplatné vzdělání a péči o zdraví a rovný právo před zákonem.
Chceme oslovit každého soudného člověka v naší malé zemičce, který si uvědomuje, že:
„Moc pochází z lidu a pro lid“
zásada, uplatněná poprvé v roce 1689 Johnem Lockem v jeho spise O vládě, v Čechách F. Riegerem 8. ledna 1849 v ústavodárném sněmu, převzatá pak do Hlavy I. Ústavy ČSR
Že vládnoucí kapitalismus je založený na zákonu džungle. Pokládat ho je možné za nelidský až antilidský společenský systém, pro naprostou většinu lidí škodlivý a nebezpečný. Prolhaný a dokonce i neefektivní. Dvacet let jednostranné propagandy předkládající od rána do večera pouze zločiny a hrůzy „komunismu“ (rozuměj období vlády KSČ) nás donutily, abychom se pokusili i touto cestou o (objektivní) věcná srovnání a jakousi generalizaci na bázi dostupných faktů. Hlavním vodítkem přitom pro nás je zhodnocení, jak oba tyto režimy založily a ovlivnily kvalitu života většiny lidí, včetné nás bývalých ochránců československé státní hranice .
Naše stránky jsou zde pro každého, kteří si kladou otázku, co...
...My – většina lidu...,
...co jsme tedy po pádu komunismu dostali za demokracii? Získali jsme sice (formálně) svobodné volby, ale to je tak vše. Ve všech ostatních směrech proklamovaných lidských práv a svobod je ve skutečnosti situace stejná nebo podstatně horší, než v dobách oné totality. Naše volené orgány vlastně o ničem pro lid podstatném nerozhodují ani rozhodovat nemohou. Byrokracie přitom nejméně šestinásobně narostla, existující sociální spravedlnost byla mezitím vymýcena, sociální jistoty jsou odbourávány jedna po druhé, svoboda slova má spíše podobu propagandistické kamufláže a ohlupování, vnitřní bezpečnost se zhroutila, právo se pro velkou část lidí stalo nedostupným, naše státní nezávislost je daleko omezenější než tomu bylo za nadvlády SSSR.
Lidé žijí ve strachu. O zaměstnání a práci vůbec se od rána do večera bojí více než 4/5 obyvatelstva, 50 až 60% prohlašuje, že se jim žilo lépe za našeho zločineckého komunismu. Jak po materiální stránce tak pokud jde o deficit opravdu nezbytných sociálních a kulturních práv. Jejich morálka i důvěra v budoucnost proto pochopitelně upadá. Bývalí bojovníci proti bolševikům ukázali, že svoji práci provedli dokonale, pokud si ovšem uvědomíme, že jejich úkolem nebylo zvýšení kvality života většiny, ale obnova kapitalismu a zajištění nadpráv oligarchie majetkové elity, zejména ve prospěch nových zahraničních pánů. Kdyby poctivě zpytovali svá svědomí, museli by uznat, že proti nim komunistický stát vystupoval zcela právem. V duchu ústavního principu „vlády lidu a pro lid“.
Přijmeme-li tezi klasika domácí filosofie a někdejšího disidenta Ivana Svitáka, tak u nás v České republice po listopadu 1989 jsme nezískali demokracii, ale jen obnovenou kapitalistickou oligarchii, vládu bohatých a mocných v pozadí, čili jím nazývanou demokraturu.
A MY JSME PROTI TOMU...